ÚVAHA: Nikdy neříkej nikdy! Přitažlivost sektářského myšlení

Svou úvahou bych rád navázal na víkendovou akci s názvem “ Nikdy neříkej nikdy! Přitažlivost sektářského myšlení“, která se konala 4.-5.11.2011. A proč jsem se na ni vůbec přihlásil?

Studuji společenské vědy, takže mám pocit, že jednak se tato problematika blízce dotýká mého oboru a jednak si myslím, že o sektách a různých “jiných sdruženích“ se dnes všeobecně moc neví. Trochu mě mrzí a udivuje zároveň, že se doba, ve které žijeme tak strašně rychle zvrtla a rozjela. Každý někam spěchá, za něčím se žene…možná právě odsud pramení lidská potřeba nějak se se vším vyrovnat, k někomu patřit. Asi to na jednu stranu chápu. Představte si…všechno se vám hroutí pod rukama, máte pocit, že už nikdy nebude líp, že vás nikdo nemá rád. Najednou se před vámi z ničeho nic objeví usměvavý a sympatický pán s barevným časopisem a s určitou vizí. Co uděláte? Začnete si s ním povídat, dozvíte se o krásné chatě v horách, o další desítce lidí, která vám nahradí rodinu, o lásce a štěstí, které mezi všemi panuje. Kdo by v této situaci odolal?...

Já sám se v této oblasti však považuji za imunního. Už se mi několikrát stalo, že mě na ulici kontaktovali členové nejrůznějších skupin. Jednal jsem s nimi však vždy slušně a na rovinu. Tyto věci mne celkem zajímají. Možná bych se někdy i rád zúčastnil nějakého “sektářského sezení“. Ne proto, že by mě lákala představa stát se jejich členem, ale proto, abych zjistil, jak žijí, jaké mají životní cesty a cíle. Čirá zvědavost, nic víc by v tom nebylo. Znám spoustu lidí, kteří nějakým způsobem inklinují k určitému sdružení. Nevadí mi to. Musí mezi námi být však splněna jedna zásadní podmínka - tolerance. Nemám problém s tím, je-li někdo členem jakékoli sekty, ať už Svědků Jehovových, Moonistů, Hare Kršny, Hnutí grálů, Mormonů, či čehokoli jiného (když mu to vyhovuje). Pokud mi neříká, jak mám žít já a co mám dělat. Proč by taky mělo? Každý má právo na svůj názor, může věřit nebo nevěřit v co chce. Jak jsem se již zmínil výše, rád budu s lidmi diskutovat, řeknu jim svůj názor, oni mi řeknou jejich, tak by to mělo podle mě v životě a ve světě správně fungovat. Opravdu nemám rád manipulaci a vnucování svých názorů ostatním.

Na závěr bych se chtěl krátce zaměřit na naši společnost. Osobně zastávám názor, že kdybychom si lépe všímali druhých, poslouchali je a nehnali se jen slepě za svými cíli, žilo by se nám lépe. Určitě by ubylo nesebevědomých a nešťastných lidí, kteří se uchylují do spárů sekt. Ano, bylo by jich méně, ale teď se ptám sám sebe, zmizely by pak sekty úplně? …