zpět na detail: Homosexualita – otevřené téma
Heterosexuální či homosexuální láska? Není to jedno? Není jedno či láska je mezi dvěma muži či ženami či v jeho klasicky podávané představě mezi mužem a ženou? Důležité by mělo být, že je tam ono slovo láska. Nebo snad ne? https://www.replicabagmall.com
Patřím ke generaci lidí, která pojem homosexuální poznala snad poprvé na druhém stupni základní školy, ovšem opravdového člověka, který tento pojem pojímá jako běžnou věc-tedy homosexuála jsem potkala až na vysoké škole. Celou dobu, než jsem se s jedním z této údajně 4% menšiny potkala, jsem jen poslouchala názory starších, co jsou "oni“ zač a co je na nich tak divného. A proto si teď kladu otázku či za pár let, až naše generace nastoupí na místo té, která tento pojem z mého hlediska příliš neakceptovala, budeme tolerantnější a budeme tento fakt brát jako běžnou věc, na kterou není potřeba konat přednášky, abychom osvětlili údajné mýty o tomto "údajném problému“ naší společnosti.
Měli bychom se smířit s homosexuály jakožto jedinci, kteří hold netouží po vztahu s partnerem opačného pohlaví a brát je takové jací jsou. Kdo s kým udržuje sexuální vztah by měla být soukromá věc, kterou by neměl nikdo komentovat či proti ní dělat protesty hlásající "duchaplné“ hesla ve stylu: „Je to proti přírodě.“ Je to stejně tak chytré, jako kdybych to pořvávala na své velice korpulentní sousedy, u nichž mě představa jejich společného sexuální styku připadá, jako fyzicky nemožný akt. Přesto je společnost dokáže akceptovat snadněji než homosexuální pár.
Z určitého pohledu by to tak nemělo fungovat, jsme generace lidí, kteří žijí v moderní uvědomělé době, ve které nám byla homosexualita představena, či jsme se s ní osobně setkali. Z druhé stránky se u nás homosexualita jako vztah stejného pohlaví ani moc "neohřála“ a už se řeší homosexuální svazky na bázi manželství a v neposlední řadě zakládání homosexuální rodiny včetně pořizování a výchovy dětí u těchto párů. V těchto případech tápeme, jak se k tomu postavit.
První problém a to „pořízení“ samotného dítěte je spíše problém legislativního nežli fyzického charakteru, který i přesto spíše nahrává homosexuálním vztahům mezi dvěma ženami. Ať tak či onak, toto je u nás nyní protiprávní. Druhým v současnosti diskutovaným tématem je výchova dítěte těmito homosexuálními rodiči.
V knihách zabývající se psychologií či osobností a dítětem především najdeme výroky, že základní potřebou dítěte je pocit bezpečí a lásky. U tohohle nás hned napadne, že by toto měli být schopni poskytnout i homosexuální rodiče. U čeho si však nejsem jistá, že dokáží homosexuální páry poskytnout -a to především u mužského páru- je základní zdroj pocitu a lásky a tj. důvěrný vztah, jehož pravzorem je vazba mezi dítětem a mámou. Pokud není mezi rodiči táta, není to z hlediska vývoje dítěte tak ohrožující jako nepřítomnost mámy. Udává se, že nenahraditelná je zdravá vazba mezi mámou a dítětem. To je prý ten základní kámen, od kterého si pak dítě hledá vztah samo k sobě, k ostatním lidem a ke světu.
Může nás napadnou či opravdu tato vazba nejde vytvořit i mužem, který by fungoval jako máma. Marek Herman ve své knize Najděte si svého marťana jasně píše, že je vědecky prokázáno, že neexistence vazby mezi mámou a dítětem může mít vliv na psychiku dítěte. Co znamená ovšem slovo „může“? Děje se to, či je to jen domněnka-výsledek určitých faktorů, který by nemusel za určitých podmínek vůbec nastat ani u homosexuálních rodičů?