Úvahy /

ÚVAHA: Homosexualita-otevřené téma

Když jsem si na začátku letošního zimního semestru vybírala workshopy, kterých bych se ráda zůčastnila, byl pro mě tento jasnou volbou. Delší dobu jsem se pohybovala v prostředí, kde jsem se s homosexuály denně setkávala, jakožto s kolegy v práci. Podle mého názoru, jsou homosexuálové – zejména potom mužského pohlaví - mnohem lépe ve společnosti rozpoznatelní než homosexuální ženy. Také mě zezačátku velmi překvapovalo chování mých homosexuálních kolegů, kteří reagovali na dané životní a pracovní situace někdy odlišně než naši heterosexuální spolupracovníci. Toto bylo nejpíš podmíněno také tím, že náš pracovní kolektiv byl velmi malý a „všichni o všech věděli vše“. Postupně jsem si na své homosexuální kolegy natolik zvykla, že už jsem se zbavila jistého ostychu a předsudků, které jsem nabrala z nedostatku informovanosti a společenské zkušenosti a začala je brát jako „normální lidi“. A to jako opravdu zcela normální lidi. Ráda bych se pozastavila nad postojem některých lidí i z mého blízkého okolí, kteří se dokáží normálně bavit se svým spolužákem, spolužačkou či jiným známým ale to pouze do chvíle, než zjistí, že daná osoba je homosexuál. Ovlivňuje náš vlastní život opravdu sexuální orientace daného jedince natolik, že bychom měli měnit své chování k němu v každodenních činnostech nebo při setkání s ním? Nechci se teď zde pouštět do úvah o adopcích dětí homosexuálními páry nebo o registrovaném partnerství, ale opravdu jen o vztahu heterosexuálů a homosexuálů v každodenním pracovním nebo kamarádském prostředí. Zajímalo mě tedy, jak lektorka workshop uchopí – takříkajíc, z jakého konce to „vezme“ a zároveň, jak budou na toto téma reagovat mí vrstevníci, kterých bylo přihlášeno opravdu mnoho – aby ne, takové atraktivní téma.

Lektorka opravdu překvapila, začala na nás pěkně z ostra a svým suverénním a zkušeným vystupováním nedala absolutně prostor žádným posměškům či vyjadřování stereotypních, společností nastavených předsudků. Její úvodní teoretické uvedení do tématu bylo sice poněkud zdlouhavé a spoustu lidí nejspíš odradilo, ale kdo vydržel do konce, měl se určitě na co těšit. Diskuze, která se později rozvinula, velmi překvapovala.

Nikdy nevíte, v jaké skupině lidí se nacházíte a homosexualita, stejně jako například neonacismus a podobně, je pro nás zatím bohužel natolik kontroverzní téma, že vést a koordinovat diskuzi opravdu není snadné. Jak můžete vědět, jestli se ve skupině posluchačů nenachází právě nějaký homosexuál, zda se za to stydí nebo ne, zda jej názory vrstevníků nemohou ranit. Nebo naopak nějaký radikál, který si přišel jen poslechnout něco, na co má dávno utvořen názor (například i navzdory tomu, že nemá vlastní zkušenost a jen „papouškuje“ věty jiných) a nehodlá jej měnit, maximálně bude negativně brzdit či rozdmýchávat diskuzi. Přednášející, paní docentka Kateřina Nedbálková, Ph.D. zvládla vše na výbornou. (Alespoň do chvíle, kdy jsem se workshopu účastnila, musela jsem potom bohužel z osobních důvodů předčasně odejít, což mě mrzelo.) Názory některých mých spolužáků a vrstevníků ve mně zůstaly. Ať už negativní nebo pozitivní. Byla bych ráda, kdyby někdy lidé v mém okolí více přemýšleli než mluvili a když už mluví, aby věděli o čem a dokázali si svůj názor obhájit ne jej jen „hodit do placu“. Asi mě ale bohužel nikdy nepřestane překvapovat, v jaké společnosti žiji.

Děkuji za další krásný workshop plný diskuze, poznání a příjemné atmosféry.