zpět na detail: Asertivita v každém povolání
Ono se řekne, asertivní člověk, ale asi ne každý si umí představit, co se pod tímto pojmem skrývá. Nebo aspoň já jsem nevěděla. Myslela jsem si, že asertivní člověk je ten, který až násilně prosazuje sebe samého. Myslela jsem si, že toto slovo je spíše negativního rázu. Ale to jsem se zmýlila.
replica handbags Po kurzu s názvem Asertivita v každém povolání mi to nedalo a na internetové stránce jsem si přesně našla, co to asertivita znamená. Dozvěděla jsem se, že to není násilné sebeprosazování, nýbrž zdravé, přiměřené sebeprosazení. Asertivita je vlastně jakousi normou jednání a naopak zmíněná agrese je jejím protipólem, což mě velice překvapilo. Vyjadřuje o člověku, že si je jistý sám sebou i svým okolím, má přiměřený projevu emocí, umí dát najevo své přání a požadavky atd.
Celou dobu v kurzu mi vrtalo hlavou, do jaké škatulky bych se zařadila. Kymácela jsem se od asertivního jedince k patologickému sem a tam, až jsem nakonec usoudila, že budu asi někde uprostřed. Je důležité vědět kam patříte, abyste v případě nedostatků v tomto směru mohli na sobě zapracovat.
Překvapilo mě, jak se dá asertivita využít v reálném životě, jak je téměř nezbytná pro povolání učitele. Ve škole se sice dovídáme spoustu informací, jak žáky učit, jak se připravit na vyučovací jednotku apod. Většina informací se k nám dostává v teoretické podobě. Kdo nám ale řekne a ukáže, jak máme jednat s žákem, který užívá patologické jednání, jak ho poznáme? Přitom pro zvládnutí třídy je to, podle mého názoru, nezbytné. Vždyť každé dítě je jiné, každé má jiné rodinné zázemí, a doufat, že ve třídě nebudeme mít žádné patologické jedince, je nesmysl. V tomto ohledu byl pro mě kurz velice přínosným. Sice jsem si na vlastní kůži nevyzkoušela, jak bych asertivní jednání použila v praxi, ale myslím si, že odvážlivci, kteří se postavili před všechny zúčastněné a kteří si vyzkoušeli asertivně jednat na vlastní kůži, mi jako příklad, doufám, postačili.
Důvodem, proč jsem si sama nešla vyzkoušet jednu z modelových situací, je moje velká nervozita. Celá se rozklepu, když se mám postavit před místnost plnou lidí a něco jim přednášet. Mrzelo mě, že jsem nenašla tu odvahu zvednout ruku. I když jsem si říkala: „Půjdu, půjdu.“ nakonec stejně zvítězila ta bázlivější část. Na konci kurzu jsem však odcházela s odhodláním, že se zkusím s tím nějak poprat. Jestli se mi to podaří, to je otázka. A to je druhá věc z kurzu, která je velice přínosná pro moji budoucí kariéru učitelky. Jak můžeme jednat se žáky, když se bojíme před nimi mluvit? Jak si získat autoritu, když dítě vycítí, že máme strach? Doufejme, že budu mít dostatek času a hodně příležitostí pro osvojení asertivního jednání, abych se mohla v blížící se praxi před žáky v klidu postavit.
Byly to dobře strávené tři hodiny. Díky zajímavé náplni kurzu a velmi humornému průběhu mi utekly jako voda. Určitě bych tento kurz doporučila všem budoucím i stávajícím učitelům, protože si myslím, že by jim mohl v mnohém pomoci a usnadnit jim již tak nelehkou profesi.