Úvahy /

ÚVAHA Mocenský a partnerský model ve výchově, vzdělávání a vztazích

Loňský rok jsem se zúčastnila přednášky týkající se rolí ve výchově. Proč jsem si vybrala workshop právě na toto téma?

Jako každý mladý člověk, který má život před sebou, přemýšlím nad svou budoucností. A to nejen profesní, ale i (ne-li zvláště) rodičovskou. Tedy nad tím, že chci vstoupit do manželství a založit tak se svým partnerem rodinu. A je jasné, že bych chtěla mít rodinu spokojenou a zajistit tak ideální podmínky pro růst a vývoj svých potomků. Jak ale docílit toho, aby byl ve všem řád a zároveň svoboda? Lze dát dítěti naprostou volnost a přitom jej vychovat v odpovědného a samostatného člověka? Odpověď jsem hledala právě u manželů Kopřivových.

Snažili se nám předat své zkušenosti, že nechat dítěti prostor a svobodu, neznamená nestarat se o jeho výchovu. Že je potřeba nezapomenout, co jsme prožívali my, když jsme byli ve věku našich dětí. Co nás iritovalo a co nás naopak těšilo. Snažit se vžít do situace dítěte a chtít po něm, aby i ono se zkusilo vcítit do nás. A poté společně dojít k nějakému závěru. Oba pak budeme vycházet z naší dohody a oba budeme mít pocit, že nám bylo dáno za pravdu. A z toho můžeme vycházet i v jednání se svým partnerem či kamarádem či jako učitelé se svým žákem. Nesnažit se povyšovat a využívat své věkové i pracovní nadřazenosti (pokud lze vůbec toto slovo použít). S každým jednat s jako rovnocenným partnerem a nevnucovat mu svůj pohled na věc. Jen mu ho nabídnout jako subjektivní názor, který nemusí být objektivně přijat.

Účast na tomto workshopu mě donutila zamyslet se nad tím, jak jednám se svým partnerem, se svými rodiči, sourozenci, kamarády a kolegy. A musím přiznat, že ne vždy se mi daří nechat jim svobodu v jejich smýšlení. Že je ráda přesvědčuji o svých pravdách a tvrdohlavě z nich nechci ustupovat.

Jakmile však člověk začne brát věci s nadhledem, dívat se na vše z té lepší stránky a snažit se pochopit druhého, jakoby sám začne cítit svobodu. A z ní plynoucí radost, klid a spokojenost. Od čehož se samozřejmě odvíjí jeho další žití. Ať již profesní nebo rodičovské či jen čistě člověčí. A jaké je to žití? Zkuste sami.