ÚVAHA: ADVENT – Cesta ke světlu, tradice v MŠ

Nyní se nacházíme v období zvaný advent, tedy v předvánočním čase. Většina lidí toto období vnímá jako adventní věnec položený na stole se čtyřmi svíčkami, nebo třeba předvánoční trhy a spousta povinností se svátky Vánoc spojenými. Z názvu workshopu, který měl v podtitulku Cesta ke světlu, bylo jasné, že zde půjde o něco trochu jiného než jsme v běžném životě zvyklý. A bylo tomu tak. Celý workshop vedla paní učitelka z walfdorské školky v Olomouci. Při jakémkoli mém setkání s touto alternativní pedagogikou mi zaplesá srdce radostí. Konečně se opět setkávám s pedagogikou, která se o děti zajímá z mnohem přátelštějšího, rodinného, z tradic a přírody vycházejícího pohledu. Vždy si povzdechnu, že je škoda, že mé děti nebudou moci navštěvovat tento systém školství, neboť nebydlím ve velkém městě. Leda, že bych se o založení takovéto školy u nás pokusila já sama, ale to je již jiná úvaha. Jak píši výše, walfdorské školství je založeno na tradicích, které dodržovali naši předci. Tyto tradice však nejsou vymyšleny pouze jenom tak, že by si někdo řekl, tak a teď budeme slavit dožiňky. Naši předci žili úzce spjati s přírodou a byli na ni závislí, asi tak jako my jsme dnes závislí na obchodních řetězcích a nákupních centrech. Co bychom dělali kdyby zavřeli všechny obchody? A tak všechny tradice, které dnes částečně slavíme i my, byli právě odpozorovány od přírody a jejího celoročního cyklu. A tak je tomu i s Adventem. Advent je tedy jakási příprava na Vánoce. Ale nejenom ta materiální jako jsou dárky, úklid, pečení cukroví, ale především ta duchovní. Ta, která je uvnitř nás. Vánoce jsou časem, kdy se narodil Ježíš a spolu s ním se v nás má také něco zrodit. Můžeme tomu říkat světlo, proto Advent – cesta ke světlu. S tímto vším, jsme byli na workshopu seznámeni. Děti ve walfdoských školkách a školách o tom také vědí, tyto informace jím zprostředkovávají jejich učitelé společně s rodiči. Děti si vše prožijí na slavnostech, které pro ně připravují. A není nic lepšího než si něco prožít na vlastní kůži. Neboť učit se o něčem a číst o tom v knihách, je jedna věc, kterou většinou časem zapomeneme. Ale něco co si člověk prožije, celým svým tělem, na to se nezapomíná. To je jako s jízdou na kole. Když o tom budu číst knihy, budu asi sice tušit o co jde, ale když sednu na kolo a naučím se jezdit, tak to už nikdy nezapomenu. I my jsme měli to štěstí, že si pro nás paní učitelka připravila malou adventní slavnost, která se jmenuje Adventní spirála. Byla jsem velice zvědavá, co to bude, neboť jsem neměla nejmenší tušení. Každý z účastníků si měl donést větvičku z jehličnanu a malou čajovou svíčku. Z větviček jsme na zemi seskládali velkou spirálu. Uprostřed spirály se umístila velká svíce, která znázorňovala slunce nebo to světlo. Potom jsme si všichni vystřihli žlutou hvězdu a čekali co se bude dít dál. Udělali jsme si šero a navodili vánoční slavnostní atmosféru. Paní učitelka hrála na piáno a zpívala vánoční koledy. Každý z nás prošel spirálou, zapálil si svou svíčku a na cestě zpátky ji položil společně s hvězdou na zem. Byl to krásný rituál, který nám měl pomoci v nás probudit světlo. Naštěstí někteří účastníci před tímto rituálem odešli a tak celá atmosféra byla komornější. V duchu jsem si říkala, že je báječné takového rituály provádět již s malými dětmi, pro které to musí být obrovský zážitek. Jenom když si vzpomenu, jak dětem svítí očka, když jenom vidí zapálené svíčky.

Byla jsem velice ráda, že jsem tento workshop mohla prožít. Byl to totiž jeden z těch workshopů, který si můžete prožít na vlastní kůži a na to se nezapomíná. Tak jako bychom neměli zapomínat na tradice, které jsou naší součástí i když žijeme již v trochu zrychlenějším světě než naši předci.

Best Replica Watches