Úvahy /

ÚVAHA: (Homo)sexualita-otevřené téma

Toto téma je již dlouhou dobu součástí dnešního světa a společnosti. Mnozí se k němu ovšem stále otáčí zády a předstírají, jako by tato problematika byla jen pouhým výstřelkem doby, která zase velice rychle zmizí, jelikož nic netrvá věčně.

K účasti na tomto workshopu mě vlastně přinutilo chování jednoho z mých přátel. Veřejně se netají svým nepřiměřeným odporem k lidem, kteří jsou sexuálně zaměřeni na stejné pohlaví. On je dokonce ani nenazývá lidmi a já se neustále ptám, co ho vede k takovému smýšlení. Proč soudí věci, které nezažil, které jsou nové či odlišné? Jedna věc je myslet si něco uvnitř a druhá své myšlenky prezentovat na veřejnosti.

Jeden z mých velmi dobrých přátel je gay. Nijak se tím netají a názory ostatních jej nezajímají. Patří mezi lidi, které mám nejraději na světě, a vůbec mi nezáleží na tom, jestli žije s dívkou, nebo s chlapcem. Proto se neustále divím, jak ve společnosti mohou existovat takové protiklady. Lidé, kteří se homosexuality nebojí, vnímají ji jako součást života ostatních, a lidé, kteří by jen nad slovem homosexualita vybouchly zlostí. Samozřejmě existuje i nějaké procento lidí, kteří nad tímto tématem mávnou rukou a pronesou, že mají na práci důležitější věci. Jsou vůči tomu neutrální.

Jediné s čím nesouhlasím a myslím si, že stejného názoru je i většina ostatních, je, že homosexuálně zaměřené páry by neměly adoptovat děti, pokud již nemají své vlastní. Nemyslím tím, že by měla vláda vydat jakýkoli příkaz, který by toto znemožňoval, spíše mám na mysli, aby tyto páry svobodným rozumem došli k závěru, že je to dobré hlavně pro děti. Jak už jsem zmínila výše, někteří lidé se staví k této skutečnosti velice negativně a jak jinak dát svoji nevraživost najevo, než se mstít na dětech homosexuálních párů. Rodiče by mohli odmítat dávat své děti do stejné třídy, do které chodí i dítě homosexuálního páru. Děti jsou navíc příliš malé, aby poznali, co se sluší a co se může, a tak by mohlo dojít k nepříjemným otázkám, proč má malý chlapec nebo dívka dvě maminky, nebo dva tatínky. Děti jsou v mladém věku příliš zvídavé, aby pochopili, že některá témata jsou příliš citlivá, nehledě na to, že rodiče jsou pro děti vzorem, a pokud doma i před dětmi mluví o homosexualitě jako o zvěrstvu, většina dětí přijme tento názor a myslí si, že je správný, jelikož si to myslí maminka i tatínek. Proto si myslím, že adopce dítěte není ta nejšťastnější volba. Mnozí by jistě argumentovali tím, že nejsou všechny školy stejné a že by se jistě našla i škola, kde by proti homosexuálům nikdo nic neměl, ale já osobně bych takové riziko nepodstoupila. V zásadě je to jediná věc, se kterou nesouhlasím, avšak jsem ochotná ji pochopit a respektovat ji.

Proč tedy odsuzovat to, co je nové, co se vymyká pravidlům a co si našlo jinou cestu než tu, která je předepsána společností? Každý se snaží najít si v životě svoje místo a každý jej hledá po svém. Být v něčem jiný, automaticky neznamená být v něčem špatný a to by si měli uvědomit hlavně ti, kteří kolem sebe postavili vysokou betonovou zeď a brání se jakémukoli pochopení či naslouchání.