Úvahy /

ÚVAHA: Komunikace a improvizace, jako praktická dovednost pro život

Mnohdy se domníváme, že základem komunikace je řeč a základem dobré komunikace, výborné řečové schopnost. Já bych toto vyloženě popřít nechtěla, ovšem je dokázáno, že řeč je pro dobrou komunikace jen zlomek úspěchu. Důležitými složkami komunikace jsou jistě také mimika, gestikulace, postoje těla a další. Řeč jako taková je tedy velmi důležitá, ovšem ostatní složky by se neměly podceňovat.

Komunikovat se učí i lidé, kteří nemohou mluvit, v takových situacích využívají nejrůznější části svého těla, nejčastěji ruce, aby se dorozuměli s ostatními. Jsou však i případy, které lidem znemožňují částmi těla pohybovat, v takových situacích lze využít jiných metod, např. komunikace pomocí očí. U takovýchto lidí je následně velice těžké vyčíst něco navíc. Nevidíme třeba, jak moc jsou smutní, nebo naopak veselí.

Jsou ale i lidé, kteří by takto komunikovat mohli, ovšem nechápou význam slova neboli komunikace. Nepochopí, že když něco řeknou, nebo udělají, že to má odezvu. To už jsem ale trochu odbočila.

Komunikace je důležitá především pro spolupráci, dorozumívání se s druhými lidmi. Pomáhá nám vyjádřit naše potřeby, city, názory. Ovšem důležitou, pro komunikaci, je druhá osoba a ta by se neměla podceňovat. Mnohdy se zaobíráme jen sami sebou, ale nebýt toho druhého, neměl by nás kdo poslouchat. I umělci, kteří prezentují svá díla jako vyjádření sebe sama, musí počítat s tím, že budou mít „posluchače“, kteří budou skrz dílo s umělcem komunikovat. Důležité je podle mě uvědomit si i to, že každý z nás komunikuje jinak a proto je třeba přistupovat k jednotlivým lidem individuálně. A ve vztahu komunikace se vzájemně tolerovat.

Domnívám se, že lidé nás nikdy nepoznají úplně takové, jací skutečně jsme. Naše schopnost komunikovat jim však o nás může vytvořit tzv. obrázek.

Z kurzu si odnáším především to, že v komunikaci je důležitá improvizace a schopnost skutečně naslouchat druhým.

Kolikrát když s někým mluvíme, už v hlavě připravujeme možné odpovědi, či dokonce myslíme na jiné věci. Skutečně poslouchat druhého je umění, je k tomu zajisté potřeba „vypnout“ naše vlastní přemýšlení. Druhá osoba častokrát od nás ani nějakou hlubokou, zajímavou odpověď nečeká, kolikrát potřebuje jen skutečně porozumět.
A nyní k improvizaci. Myslím si, že každý z nás je jí schopný, otázkou je spíše, do jaké míry. Lidé s bohatými zkušenostmi, kteří jsou světem již více „otrkáni“ ji samozřejmě umí mnohdy používat velice dobře, z toho co jsem již napsala, však mě samotné vyplývá, že je to něco, čemu se lze naučit. Improvizace je otázkou cviku a myslím si, že to nemusí být marné, jelikož nám tato schopnost může být dobrým pomocníkem nejen v komunikaci, ale také při každodenním řešení nejrůznějších úkolů, situací, komplikací.

Na závěr bych tedy jen shrnula, že komunikace je pro život člověka velice důležitá a díky improvizaci může být nejen naše komunikace, ale také i náš život bohatší a snazší. Proto je jistě velice dobré se v těchto oblastech vzdělávat a zdokonalovat.