ÚVAHA: ADVENT aneb cesta ke světlu

Začíná Advent a já znám mnoho mladých lidí, kteří se opravdu netěší na Vánoce. Čím to může být? Co dělat, aby Vánoce byly opravdové, ne náhražkovou atrapou, po které by zůstala v duši spíše trpká pachuť než radost? Jak se připravit?

Vánoce mohou být celkem pochopitelně svátkem nenáviděným, voguebagssale zejména pokud člověk začne vyrůstat z iluzí směsi rodinné pohody a konzumního shonu, kdy většina rodičů chce mít just právě v ten „posvátný den“ falešnou idylu rodinné lásky. Má-li potomek pocit prázdnoty a dlouhodobé frustrace, musí ho právě na Štědrý den zapírat nejvíce a hrát si na lásku, která by – pokud by vskutku měly Vánoce být svátkem lásky – se měla naopak projevit nasloucháním a přijetím bolesti a zneklidňujících věcí od bližních okolo. Advent má být obdobím přípravy na něco, co není konvenční, co nezapadá do běžných životů a naopak je to problematizuje.

Pro křesťany je advent dobou zklidnění, usebrání, sebezpytování a čekání na oslavy Kristova narození. Přesto si každý z nás (i ateisté) pamatujeme kousek předvánočních, vánočních a povánočních zvyků, koled, svátků či obřadů.
Ideálem každého výchovného snažení je dovést dítě ke správnému vztahu k životu. Vede k tomu mnoho cest a jedna z nich je právě skrz slavení svátků. Ve waldorfských mateřských školách děti tyto obyčeje rovněž znají, a přeci trochu jinak...

Slavení těchto slavností, které vycházejí z křesťanských svátků, má smysl pro pěstování určitých zvyků a poznávání obrazů. Forma jejich slavení je vedena snahou uchopit jejich původní význam pro současnost. Slavnosti nejsou slaveny povrchním způsobem. Až budou děti velké, možná začnou hledat hlubší smysl svátků a nacházet větší a větší souvislosti. Lidská kultura by měla být pevně ukotvena v tradicích, svátcích a slavnostech. V dnešní uspěchané době dochází k zanášení těchto tradic novými vlivy, a tak je dobré znovu oživovat tyto svátky v jejich původním smyslu a vynášet na povrch jejich pravý smysl a náplň.

A jelikož skutečný zážitek nelze ničím nahradit (to platí ve stejné míře i o prožívání svátků, jejichž příprava dá obyčejně hodně práce), myslím si, že účast dítěte i na tomto přípravném procesu je taktéž důležitá. Krásnou ukázkou waldorfské (ale i jiné) filozofie je adventní spirála. V období radostného očekávání Vánoc na děti uprostřed spirály z chvojí čeká anděl, který se s nimi rozdělí o plamínek svíčky. Adventní spirála je krásným symbolem cesty do vlastního nitra, kde najdeme světlo, kterým můžeme prozářit sebe i svět kolem nás.

Dobře prožitý advent je cestou k tomu, aby Vánoce byly krásné, radostné a požehnané i pro ty, kdo je budou prožívat v bolesti a zármutku, aby světlo Vánoc nepohaslo, ale zářilo v našich srdcích, v našem okolí i ve všech dalších dnech. Myslím, že bylo nadmíru důležité si toto všechno připomenout, třeba prostřednictvím daného workshopu. Třeba právě díky němu prožijeme první skutečné Vánoce, kdy poznáme, pocítíme a najdeme to NĚCO, o kterém mluvila paní lektorka. A říkejme tomu jak chceme – ať už Bůh či třeba láska...