Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHA: ADVENT – cesta ke světlu

Advent – doba příprav a očekávání. Pro křesťany čas připomenutí si narození Ježíše Krista, pro jiné, třeba i nevěřící, alespoň čas, který dýchá úplně odlišnou atmosférou než jiná roční období, je provoněný něhou, láskou, chvílemi naplněnými radostí ze setkání s blízkými, vymýšlením a sháněním vánočních dárků. Člověk se více než jindy uchyluje k rekapitulaci a zamyšlení nad vlastním životem. Ponoří se do hloubi své duše, přehodnocuje, vzdává díky a prosí, aby byl další rok ve znamení lásky, štěstí a zdraví. To jsou opravdové hodnoty, jakési metahodnoty, po nichž alespoň ve skrytu duše touží úplně každý člověk, i když si to třeba úplně neuvědomuje, nebo nepřipouští. Ale kdo z nás by nechtěl být zdravý, šťastný a cítit, že na světě není sám, že má někoho, komu na něm záleží, přestože jsme si sami vědomi, že nejsme dokonalí, máme chyby, které druhým však nezabrání nás milovat?

Rozsvícené a ozdobené předvánoční náměstí, punčové stánky a trhy provoněné medem, svíčkami skrytě způsobují, že se na svět začneme dívat přes jiné brýle nebo jinýma očima. Koho z nás zachvátí nostalgie, slíbíme si, že zlepšíme svůj život, budeme více pomáhat druhým, oceňovat je, dávat jim více najevo, jak moc si vážíme všeho, co pro nás dělají, pomeditujeme si a nakonec zažijeme krásný pocit úlevy, odreagování? Spousta z nás do sebe chodí vsávat tuto poklidnou vánoční atmosféru, jde o jakousi vnitřní očistu, relaxaci, uvolnění od všedních starostí, problémů a nebo stresů. Vánoční čas v sobě obsahuje spoustu symboliky, podnětů, nových začátků. Je krásné, když se o svoje radosti i starosti můžeme s někým dělit, když víme, že na nic nejsme sami. Nemusí to být nutně podpora partnera, strašlivě důležitá je celá rodina i přátelé, ti opravdoví. Ať chceme, či nechceme, období okolo Vánoc je plné emocí. Pro osamělé lidi představuje smutný čas. Kdo z nás by si dobrovolně volil samotu? I takoví lidé jsou, ale domnívám se, že jako ten nejvíc otevřený, extrovertní, člověk chce být občas sám, tak určitě i člověk, co si samotu zvolil dobrovolně, má někdy chvilky, kdy zatouží mít nějakou spřízněnou duši. Myslím, že vánoční čas je to k tomu vyzbrojen.

A co o svátcích táhne nekatolíky, dokonce i ateisty do kostelů? Je to krása vyzdobených interiérů, slavnostních sborových zpěvů, nebo něco jiného? Třeba nutkání poděkovat za prožitý končící rok a potřeba si vyprosit ochranu na další naši životní cestu? Určitě to bude hodně individuální, přesto si troufám říct, že vánoce v lidech otevírají jakési duchovno, které vyplouvá na povrch a oni se s tím musejí nějakým způsobem vypořádat. Jak působí adventní období na vás, podléháte nostalgii, nebo jste dokonale imunní? A kolik znáte lidí, o nichž víte, že neslaví vánoce? Jaké k tomu mají důvody? Přestože tací jsou, vánoční tradice je široce rozšířena a hluboce zakotvena a my tak lehce podléháme.