Úvahy /

ÚVAHA: Barvy jsou radosti a smutky světla

Co jsou to vlastně barvy a jaké mají vztahy se světlem? To je otázka, která mi jako první proletí hlavou, ale co je to světlo a barvy všeobecně? Na tuto otázku má hned několik odpovědí fyzika, která nám říká, že barva představuje vlastně frekvenci světla s určitou vlnovou délkou, která nám rozdělí světlo do několika spekter od červené až po fialovou, ale to mi jako obyčejnému člověku vlastně nic neřekne...

Pro mě jsou však barvy záležitostí psychickou a každá barva pro mě znamená určitý pocit, zážitek, krásu, štěstí, smutek, no zkrátka barvy ve mně i v ostatních lidech vyvolávají pocit a to je to hlavní.

Pokud se zamyslím nad barvami jako takovými, tak mě napadá jako hlavní barva červená, ale proč? Asi určitě proto, že je to barva lásky, života, energie, barva krve, ale nejen to, červená je barva, která nám říká „pozor, stůj,“ myslím si, že tato barva není na semaforu vybraná náhodou, jde o to, že člověka tato barva nás upozorní na nějaké nebezpečí rychle a včas, paradoxem však zůstává to, že červená představuje na jednu stranu barvu lásky, která v nás vzbuzuje krásno, ale také pocit toho „stůj, zastav se, dávej pozor...“A právě toto představuje ten zákon barev, jedna barva má na starosti hromadu podnětů. V opozici takové červené stojí barva černá, barva elegance, ale i barva něčeho smutného tajemného. Mezi těmito dvěma barvami se neskromě a nápadně rozsvěcují barvy ostatní.

Přes červenou se můžu krásně a lehce jejím zesvětlením dostat do oranžové, do nádherné barvy energie, kterou vidíme na dálku, pokud ale tuto barvu opustím a zesvětlím dostanu se do žluté do barvy slunce, pláží a naděje, ze žluté proudí teplo a krása. Z červené je to i kousek do růžové a fialové, to jsou barvy slušivé a velice módní, tyto barvy se mi velice líbí a většinou jsou to barvy, které člověka nějakým způsobem přitahují svým optimismem a energií...O méně přitažlivější jsou barvy uklidňující jako modrá, zelená, šedá a bílá. Zkrátka a dobře barev je spousta a každá barva je krásná a člověk by se měl naučit v barvách nějakým způsobem chodit, ale jak? Snad bych začala jen tím, že pokud mám špatnou náladu... proč se nezabalit do červené a čert vem to jestli mi sluší nebo ne...Pokud mi tato barva pomůže překonat chmury a zlepši mi náladu, ať si každý myslí co chce... A o tom to umění chodit v barvách je...:-)

Barvy provázejí člověka celý život, dokonce už od narození, malá miminka holčiček se automaticky halí do růžových peřinek a chlapečci se zase balí do modrých „chlapáckých“ dupaček. Rodina hned automaticky říká, ta je malinká a roztomilá a nebo to je chlapák, sílák...Otázkou je však, jak by to dopadlo, kdyby se chlapeček zabalil do růžového a holčička do modrého, najednou chlapec by byl drobek a holčička silák? To je to kouzlo barev, barvy nás mohou dennodenně měnit, a proto nebojme se barev a užívejme si jejich sílu, obklopme se barvami a nechme je volně proudit jako do nás, tak i do lidí v okolí.

A na závěr bych se chtěla dotknout toho co mi workschop dal a vzal...Nevzal mi určitě nic, jen trochu času, ale stálo to za to. Dozvěděla jsem se hromadu zajímavých věcí, které v praxi určitě použiji, ale nejdůležitější je to, že jsem ze semináře odcházela zrelaxovaná, uvolněná a plná nových pocitů a dojmů a s přesvědčením o tom, že i dospělý člověk se rád nechá unést barvami a jejich kouzlem a dokáže vytvořit zajimavé originální dílo s nádechem dětského optimismu.