Úvahy /

ÚVAHA: Komunikace a improvizace jako praktická dovednost pro život

Každý den komunikujeme s celým světem různými prostředky. Někdo více, někdo možná méně ale komunikujeme všichni, ať chceme či ne. Komunikace nás všechny spojuje. Nemusíme mluvit stejným jazykem, nemusíme mít stejné názory, nemusíme spolu souhlasit a nemusíme dokonce ani mluvit a přesto vzniká mezi námi nějaký vztah. Jak je to úžasný pocit, když někdy mlčky vedle sebe sedíme, vnímáme přítomnost jeden druhého a cítíme oporu a vzájemné spojení, aniž by cokoliv muselo být řečeno.

Pod tématem workshopu Komunikace a improvizace jako praktická dovednost pro život se mi hned vybavily klasické situace z každodenního života, kdy komunikujeme a zároveň jsme i někdy nuceni improvizovat. V práci, v obchodě, na ulici, v rodině, na úřadech, v dopravních prostředcích apod. Jen jsem si nedokázala představit, jak se lektorka tohoto tématu chopí a jak bude pracovat s tak velkou skupinou studentů. Prvního objasnění se mi dostalo ještě před uskutečněním workshopu, když jsem si přečetla stručný životopis lektorky Mgr. Evy Polzerové, která vyučuje na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě, z čehož jsem si vyvodila, že workshop bude z velké části probíhat praktickou formou a to mě i velmi potěšilo. Jakmile se tato dáma objevila ve dveřích, přišla s ní do místnosti i velmi příjemná a pozitivní atmosféra, která v průběhu workshopu vstoupila i do mě, aniž bych nějak chtěla. Má druhá nejasnost, jak lektorka zapojí do aktivit tak velkou skupinu lidí, se rozplynula hned v počátku, kdy jsme se rozdělili do dvojic, a tak si každý mohl vyzkoušet všechny aktivity, aniž by ho všichni ostatní upřeně pozorovali. Po opadnutí počátečních zábran v komunikaci s pro mě neznámými lidmi jsem se postupně uvolnila a i komunikace z mé strany byla přirozenější a vstřícnější. Ke konci workshopu jsem měla pocit, že i dokonce jako tak velká skupina jsme se dokázali nějakým způsobem sjednotit a sblížit. Je to důkaz toho, že když někdo umí vytvořit příjemné a bezpečné prostředí, nezáleží na počtu ani na povaze lidí, aby se aktivně zapojili.

Ještě bych ráda vyjádřila obdiv paní lektorce nad tím, jak dokázala skvěle vystihnout situace, které studenti ztvárnili jen určitým výjevem beze slov, a přesně je popsat včetně pocitů jednotlivých postav. Jsem ráda, že jsem se tohoto workshopu zúčastnila a mohla se potkat s tak zajímavým člověkem jako je paní magistra Polzerová. V životě se dostáváme do interakce se spoustou lidí, ale jen někteří se nás dotknou tak, že si toto setkání nebo aspoň to podstatné z něj budeme pamatovat navždy.

Já jsem se sama po tomto workshopu přesvědčila, jak je pro mne komunikace a tedy i vzájemné setkávání se důležité. Připadá mi smutné, že v dnešní době komunikace mezi lidmi ochabuje a pomalu se vytrácí. Vymlouváme se na nedostatek času nebo příležitostí, avšak ve skutečnosti si každý chceme chránit to své před ostatními. Když nebudeme opravdoví ani v komunikaci, tak kdy už potom?