Úvahy /

ÚVAHA: Tvorba a realizace projektů na 1. stupni ZŠ

Projekt na 1. stupni základní školy byl pro mě naprosto nová věc. Sama jsem se s tím dříve nesetkala a netušila jsem, co a jak může takový projekt obsáhnout. Podle mě jsou však pro dnešní dobu projekty velmi důležité, všechno se plánuje, chystá, zlepšuje a na všechno jsou kladeny vysoké nároky. Pokud se člověk neprosadí, má smůlu, přijdou schopnější...

Samotný workshop, který jsem absolvovala, mi připadal jako prezentace a následný pokus o vytvoření zajímavého letního tábora. Nevěřila jsem, že práce na táborech, kterou několik let dělám, bych naprosto přesně mohla použít ve své budoucí praxi. Zkušenosti našeho lektora však potvrdily, že je možné použít na děti i v normální školní výuce tuto „táborovou metodu“, která má vznešený název „projekt“. Dokonce tato metoda může být úspěšná i v oblasti snadnějšího učení.

Tato myšlenka mě naprosto nadchla. Zezačátku jsem hodně pochybovala o víceméně kladných zkušenostech, které nám byly sdělovány. Napadalo mě, jak se k věci staví rodiče, jistě všichni neuznávají takový styl výuky, třebaže jen na týden nebo dva. Jak potom berou tuto svoji roli děti? Co když se stane, že jen jeden ze třídy tuto hru nebude hrát? Jak se k tomu učitel postaví? Potom jsem si uvědomila, že kdo myslí předem záporně, těžko se pustí do takovéto práce. Pokud se k projektu postavím jako zapálený člověk, který realisticky počítá alespoň s většinově kladným přijetím, většinou výsledek dopadne dobře.

Když se vrátím k přirovnání projektů k táborovým etapovým hrám, musím říct, že pro děti je velmi přínosné absolvovat ať už letní tábor, či něco podobného. U dětí, zvláště u introvertů, lze velmi snadno poznat, kdo jezdí na tábory a kdo ne. Všimla jsem si toho již několikrát v různých situacích, především však v pravidelné práci s dětmi v kroužcích. Dítě je z tábora zvyklé pracovat ve skupině, „bojovat“ za druhé, ale také samo za sebe. Často musí zvládnout věci, které dříve nedělalo, musí se překonávat nejrůznější překážky a také pomáhat slabším kamarádům tyto překážky zvládat. Toto je podle mého názoru hodně důležitá věc do života. Dítě se učí spoléhat samo na sebe, je postaveno do „fantastické reality“, kde nejsou dospělí. Za normální školní výuky rozdíl mezi „táborovými“ a „netáborovými“ dětmi nepoznáme, jakmile však třída jede na lyžařský kurz nebo jiný týdenní pobyt, kde má přesně nastavený program, nastává problém. Netáborové děti jsou poprvé samy mimo domov a mohou špatně snášet přesně stanovený harmonogram dne a celého týdne, natož ještě plnit nějaké povinnosti. Myslím, že projekty mohou dětem ve škole přiblížit tábor. Ne sice úplně dokonale, ale alespoň děti mohou více spolupracovat ve skupině a naučit se kromě učiva další velmi důležité věci pro život.

Měli jsme možnost vymyslet nástin vlastního projektu, což bylo velmi přínosné snad pro všechny už z toho důvodu, že se na workshopu sešlo několik naprosto rozdílných lidí z různými zkušenostmi a názory. Jsem typ člověka, který raději pracuje sám. V tomto případě to však neplatí a i když by to pro mě bylo hodně náročné, při tvorbě projektu bych ráda spolupracovala s více lidmi. Ne nadarmo se říká: „Víc hlav – víc rozumu.“

Dříve jsem byla ke školním projektům hodně skeptická, ale bylo to jen nedostatkem informací a nevědomostí, co to vlastně takový projekt znamená. Po dlouhém přemýšlení jsem došla k názoru, který jsem zde shrnula. Není to jen zpestření výuky, dobře udělaný projekt má hodně vedlejších účinků. A pokud je opravdu dobrý, tyto vedlejší účinky jsou naprosto pozitivní. Výrok „škola hrou“ vystihuje podstatu těchto projektů naprosto výstižně a myslím si, že je tímto konečně naplněný.