Úvahy /

ÚVAHA: Řízení základní školy, postřehy ředitele s ředitelem ZŠ Mozartova Olomouc

První věta ještě zněla lehce rozpačitě, nervózní hra prstů, nejistý pohled, ale potom se zpustil vodopád slov, který nebyl k utišení. Brzy nám bylo jasné, že člověk, který před námi stojí, je na svém místě a je tam šťastný. Jak to ale dělá?

První, co některé z nás napadlo, bylo, že nám tu maluje růžové obláčky, vychvaluje školu, které šéfuje, protože ji přece nebude hanět, když je to jeho „dítě,“ a že to, o čem tu povídá, vlastně není vůbec možné. O pravdivosti nás však posléze přesvědčila jak fotodokumentace, tak praktické ukázky z koncepčního pojetí výchovně-vzdělávacích procesů a strategií. Z prezentace jsme zjistili, že interiér školy skutečně vypadá moc krásně. Pokud je druhá – vztahová, část školního klimatu podobně pozitivní, vypadá to, že práce v prostředí této základky je opravdu za odměnu!

Dozvěděli jsme se o tom, že ředitel školy je takřka „vlastním pánem.“ Jaké má pravomoci a podle čeho se jeho práce řídí. Hovořil o školském zákoně i o rámcovém a školním vzdělávacím plánu. To vše pochopitelně v zeleném provedení, jak se na školu, která „jede na zelenou“ a kde formulace „nosit sovy do Atén“ nabývá naprosto odlišného významu, sluší. Tady jsou totiž sovy opravdu všude. Paradoxně panu řediteli možná někdo opomněl vysvětlit, že se ve skutečnosti jedná o jednoho z nejhloupějších opeřenců. Neubírejme však tomuto symbolickému vyjádření cílů školy na vážnosti. Mimochodem, jsou na můj vkus až příliš přehnané. Není nutné být nejlepší, stačí ručit kvalitou, což tato škola, myslím, opravdu může.

Krom předchozího, jsme se dozvěděli ještě několik důležitých věcí. Například to, jakým způsobem vypadá pohovor pro přijetí nového učitele a čeho je dobré se vyvarovat. Mě osobně potěšilo, že není nutné přijít s vlastním plánem učiva. Kreativita je dobrá věc, ale vytvářet před nástupem do zaměstnání celou koncepci učení je poněkud náročné. Navíc dnes už nemám přesnou představu o tom, co se na základní škole učí a co už je „nadstandard.“ Nelíbí se mi nejednotnost, která je dnes v učebních plánech. Místo pravidel jen nepřesné formulace kompetencí, pod kterými si člověk může představit prakticky cokoli. Hodnocení je také nejednotné a potom se člověk diví, když mu do třídy přijde žák z jiné školy nebo pokud má jedničkář znalosti čtyřkaře.

Zajímavá byla také pasáž o klasifikaci žáků a samozřejmě i o nástupním platu učitele a příplatcích. Osobně mi nejde o plat, ale samotnou práci s dětmi, a ačkoli byl pan ředitel hodně „kapitalisticky zaměřený,“ tohle jsme, myslím, cítili stejně. Platové ohodnocení je dobré znát především proto, aby si uchazeč o zaměstnání nezavřel cestu k učitelskému postu neadekvátními požadavky. Líbilo se mi, že za základ úspěšné práce považuje pan ředitel spokojené dítě, rodiče a v neposlední řadě také vztahy mezi kantory. Věřím, že v tomto má skutečně pravdu. Pokud se navíc pracuje s takovým entusiasmem, jaký z pana ředitele sršel, MUSÍ mít práce nějaký efekt. Podivné mi připadalo to, že se žáci této školy chovají tak spořádaně, jak pan ředitel líčil. Vysvětlením možná je, že si škola žáky vybírá. To sice není věc, kterou bych (zvláště z pohledu speciálního pedagoga) schvalovala, dle mého mínění má však škola dost jiných předností, které stojí za řeč a pár integrovaných dětí se tu také najde. Jednou z věcí, na kterou může být škola pyšná, jsou i portfolia, kam žáci ukládají své studijní materiály a výtvory. Nepřekvapilo mě, že podobná si vedou i sami učitelé. Je logické, že každý učitel by měl mít své přípravy pohromadě a vykazovat činnost, kterou s žáky a pro žáky dělá. Důležitou myšlenou je také to, že žádná škola není vystavěná pro učitele, ale pro žáky. To si podle mého názoru spousta učitelů neuvědomuje.

Dost dobře si nedovedu představit, jak vypadá škola, kde se nedávají poznámky ani pětky, to bych docela ráda viděla v praxi. Vůbec bych si ráda některé věci ověřila na vlastní oči. Pokud je ale pravda všechno to, co nám pan ředitel povídal, jsem první, kdo stojí ve frontě žadatelů o zaměstnání. Jen škoda, že je pro mě Olomouc tak z ruky.