Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHa: Zvládání konfliktů a dramaterapie

Tento workshop jsem absolvovala na letní škole v Boskovicích. Myslela jsem, že se workshop bude probíhat přednáškovou činnosti. Ale nakonec se spíše jednalo o praktické hry a cvičení.

Mně se osobně nejvíce líbil odpolední program, kde jsme se dozvěděli něco z teorie, přehrávali jsme si scénky, na kterých jsme se učily zvládat konflikty a problémy. Myslím si, že kdybychom si říkali, jak se zachovat v různých situacích a nepředvedli jsme si je v praxi, nemá to takový efekt.

Jak bylo řečeno lektorkou, tak hodně lidí řeší problémy druhých. Když jsem se nad tím zapřemýšlela, tak jsem došla k názoru, že je to vlastně pravda. Proč se teda zaobíráme problémy jiných? Protože si myslíme, že je to náš problém nebo že jsme jej způsobili nebo rádi řešíme problémy anebo chceme pomoc nejlepšímu kamarádovi? Každý člověk by si měl uvědomit a zapřemýšlet, čí je to vůbec problém a kdo by ho měl řešit. Proč ztrácet čas s někým, kdo hází problémy za hlavu, tvrdí, že se ho vůbec netýkájí a ostatní ho musí řešit za něj. Musí? Proč? Nic nemusí. Jen ať si dotyčný uvědomí, že problémy za něj nikdo nevyřeší, ale on sám se musí snažit.

A co konflikty? Možná kdybychom uměly jednat s lidmi, tak se do konfliktu dostat nemusíme. Záleží. Když se to tak vezme kolem a kolem, co bychom pak dělali? Kdybychom za celý život nezažili žádný konflikt či problém. Nebyla by to nuda? Dokáže si někdo z Vás představit život bez problémů a konfliktů? Já teda ne. Bez nich to prostě nejde. Člověk se na nich naučí hodně věcí, např. jednat s lidmi. Ve svých komunikačních dovednostech se neustále zlepšujeme, dopředu a pak už můžeme odhadnout, co říct či neříct, abychom se s někým nedostaly do „křížku“.

Je, až zajímavé kolik typů chování se u lidí vyskytuje. Proč někteří lidé se vrhnou na řešení problémů okamžitě, když se objeví. Proč si na chvilku nesednou a nezamyslí se. Nechtějí snad ztrácet čas? Nevím. Co se mě týče, já se do řešení problému hned nepouštím, ale zapřemýšlím, jak by se dal řešit jinak. Co jsem zjistila, tak například, když se s někým dostanu do konfliktu, tak později si uvědomím, co jsem vlastně řekla, co jsem mohla říct a neřekla. Někdy bych situaci vrátila zpátky a šla na situaci úplně jinak. Většinou už je pozdě, nic nezměním. Ledaže bych se ponaučila do příště.
Z celého workshopu si budu nejvíce pamatovat větu: “ KDYŽ … TAK MĚ TO MRZÍ… A BYLA BYCH RÁDA….

PROTOŽE…„. Kdo ví, pochopí. A já doufám, že všichni studenti, kteří na workshopu byli, si větu jistě pamatují a někdy ji i v praxi vyzkouší. Nebo snad už vyzkoušeli?