Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHA: Pedagogická komunita, rozvoj sociálních a emočních dovedností žáků na druhém stupni ZŠ

Jeden z nejlepších workshopů, kterých jsem se účastnila. Hned na začátku z nás všech spadla nervozit, protože Martin, náš lektor, byl nervóznější než my. Sedli jsme si do kruhu a všechna nedůvěra a strach z neznámého opadlo. Mluvili jsme o naší souvislé praxi a zkušenostech z ní. Martin mluvil o své moc zajímavé práci. Všechny to nadchlo a pár studentů přiznalo, že by tohle dělat nemohli. Je to psychicky velmi náročná práce. Co vlastně Martin dělá – je psycholog a oblastní metodik prevence, PPP - Jeseník, UP - FF, Katedra psychologie, odborný asistent. Jeho práce mě moc zaujala. Myslím, že by mě to bavilo. Ale bohužel na FF jsem se nedostala a teď už ani studovat nemůžu, tedy můžu, ale musela bych si to zaplatit. Martin ještě s pár asistenty objíždí problémové třídy a snaží se odhalit problém, který způsobuje např. šikanu. Spolupracují s rodiči, učiteli, s poradnami a teď i se studenty PdF. Když jsme si přiblížili teoreticky téma našeho workshopu, přešli jsme na praktické dovednosti.

Začali jsme tzv. Ledolamkama – hra při niž se seznámí lektor či učitel s kolektivem, který vede. Vyzkoušeli jsme jich pár a všem se to moc líbilo. Sami na sobě jsem zjistili, že to není úplně tak jednoduché podat cizímu člověku ruku nebo komunikovat s ním a se skupinou. Když jsme skončili s aktivitou, zase jsme si sedli do kruhu a vyměňovali si zážitky a názory. Většina lidí z tím nemělo problém. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých nápadů a rad, které v naší budoucí pedagogické praxi určitě využijeme.

Poslední dvě aktivity – Vytvořená družstva měla překonat provaz, který byl asi v metrové výšce napnut, tak aby se ho nikdo s družstva nedotkl. Hned na začátku jsem věděla, že to bude problém. Ze své zkušenosti vím, že takové věci jsou nebezpečné, pro děti natož tak pro dospělé lidi, kteří se ještě k tomu neznají. Martin řekl, že kdo nechce nemusí se zúčastnit, nechtěla jsem kazit partu a přidala jsem se. Trvalo to, ale nakonec to všichni zvládli. Neměla jsem z toho dobrý pocit a nebyla jsem jediná. Nemám ráda soutěže. O svoje pocity jsme se podělili zase v kruhu. Skupinu už jsem chvíli znala, tak už mi to nedělalo velké potíže.

Poslední aktivita – vytvořené dvojice se měli navzájem chytat do nárůče. Jde tu hlavně o důvěru. S mou parťačkou se známe ze společenských věd, takže nám to šlo dobře.

Celý workshop skončil hodnocením našich aktivit. Bylo to super a já moc děkuji za zážitky, zkušenosti, nové nápady do praxe a inspiraci.