Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHA: Pedagogická komunita, rozvoj sociálních a emočních dovedností žáků na druhém stupni ZŠ

Na tento workshop jsem se přihlásila proto, že mě samozřejmě zaujalo jeho téma, jak po stránce profesní, tak i po stránce osobní. Zajímaly mě různé příklady, příběhy a zkušenosti, které nám přednášející říkal, které se ve školách staly, a věřím tomu, že se i nadále dějí. Samozřejmě nejde jenom o negativní zkušenosti, ale i o různé zajímavosti, jak mohou děti ve škole reagovat na různé situace ve třídě.

Za velice přínosné považuji to, že s námi pan přednášející hrál hry, které se většinou hrají ve školách na druhém stupni a také, že ne každému musí být tyto aktivity příjemné. Například hra, kdy si v určitém čase musí jeden vybraný jedinec obléci co nejvíce kusů oblečení a ostatní spolužáci mu oblečení nosí a pomáhají mu jej oblékat. Zde se vyskytuje hned několik faktorů, které mohou dítěti, které stojí jako dobrovolník, vadit. Například to, že na něj chytají jiné osoby, dále třeba oblékání si věcí jiných spolužáků. Na druhé straně může i dětem, které se do hry nezapojily, vadit, že si někdo půjčil v zápalu hry jeho oblečení.

Člověk si hned sám vzpomene na svá školní léta a hlavou mu proběhnou různé i podobné situace, příjemné i nepříjemné, které se ve třídě staly. Mohu říct, že se dokážu vcítit jak do role žáka, jelikož jsem si sama prošla podobnými situacemi asi jako každý, tak i do role učitele. Myslím si, že v této době děti prošly určitým urychleným vývojem a snaží se velice brrzo chovat jako dospělí. Také bych řekla, že jsou mnohem více drzé a na učitele si dovolí takové věci, že člověk nevěří vlastním očím a uším. Mluví ze mě náslechová praxe, ze které jsem na jednu stranu sice nadšená byla, protože jsem si po velice dlouhé době opět mohl sednout jenom tak do školní lavice mezi děti a bavit se, ale na druhou stranu jsem zaznamenala opravdu velký skok mezi mou tehdejší dětskou generací a tou dnešní. Každopádně, je to úkol především rodičů, aby ze svých dětí vychovali slušné a důstojné lidi.

Workshop tedy hodnotím jako velice přínosný, ráda jsem se opět vžila do role žáka, ale s určitým nadhledem i do role učitele. Sama si myslím, že povolání učitele by mělo být placené ve zlatě, protože tak pevné nervy, jako musí mít učitel, nemá asi nikdo.