Mnozí z nás o alternativním způsobu školství slyší prvně a nemají tušení, o jaké přínosy jsou ochuzeni. Myslím, že málokdo z nás slyšel o waldorfské škole, Jenském plánu a škole Marie Montessorri. Já osobně se přiznávám, že jsem byla šokována při vstupu na pedagogickou fakultu, když jsem zjistila, že existují školy, kde učitelé žáky nezkouší a nedusí je špatnými známkami, že nemusí zařezaní sedět v lavici a vystrašeně poslouchat monolog autoritativního učitele. Určitě Vás teď zaujala skutečnost - škola bez známkování a láká vás, dovědět se více. Proto bych se ráda tímto podělila o zážitky, které mi přinesl celodenní pobyt ve waldorfské škole. Možnost podívat se do waldorfské školy v Olomouci pro mě byla velkým přínosem. Strávila jsem tam celý sobotní den a ještě týden jsem měla v mysli, jak kouzelný pro mě byl pobyt na takovém místě. Už při vstupu na mě byli pedagogičtí pracovníci velmi milí a ochotní. Seznámili nás s průběhem celého dne a usadili do místnosti, kde nám povídali zážitky a historky o dění v této škole. Měli jsme možnost poslechnout si i vyprávění rodičů žáků vyučovaných na waldorfské škole. Také jsme se mohli podívat i na práce rodičů, kteří pro své ratolesti vyráběli knihu plnou básniček, a tím zjednodušovali a zpříjemňovali dětem jejich učení. Zpestřením pro nás byla možnost stále se občerstvovat v podobě medovníků, perníčků, buchtiček, čaje a kávy za směšně malý finanční poplatek. Po menším seznámení s chodem na škole jsme byli rozděleni na dvě skupiny. Jedna skupina se začala zabývat hudební částí. Při této zprávě mě obstoupil pot, jelikož od malička mi bylo spolužáky připomínáno, že hudební sluch a zpívání není mojí parketou. Avšak paní učitelky byly tak úžasné, že nás do ničeho nenutili a ukázaly nám, jak se dá hudba a zpívání a hraní na různé nástroje užít i bez talentu. Vyzkoušeli jsme si hru na různé nástroje a naučili spoustu krásných písní, které mě osobně naplnily pocitem spokojenosti. Po té následoval oběd a čajový dýchánek a hned jsme se vrhli na druhou, tedy výtvarnou část. Tato část mě lákala mnohem více a byla jsem velmi zvědavá. Překvapením pro mě bylo, když nám paní učitelka dala papír a pastel a měli jsme po dobu 10 minut stále kreslit kruh. Sami musíte uznat, že držet 10 minut tužku ve vzduchu a dokola s ní malovat je docela náročné, avšak výsledek stál za podívanou. Vyzkoušejte se, jak byste dopadli vy. Zvládli byste stále obtahovat jednu čáru v kruhu? Pokud ano, zatleskejte si, jste člověkem vyrovnaným a pokud naopak, určitě byste měli na sobě něco změnit. Dále jsme se naučili kreace, kterými jsme se snažili přivítat slunce a postupně je spojili s naučenými písněmi. Závěrem byla podívaná na neuvěřitelné nadání paní, která nám předvedla umění eurytmie. Po tomto dni jsem si uvědomila, jak je důležitá škola, ve které se nacházíme, a jak se dokáže odrazit na našem chování a chápáni. A myslím, že waldorfské školy jsou to pravé pro rozvoj kompetencí dítěte.