Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHA: Soutěž nebo spolupráce?

Každý jsme jiný, a proto i každý máme v sobě jiného soutěžního ducha a jiný smysl pro spolupráci. Tohle platí nejen v životě, ale i ve škole. Pro někoho soutěž znamená seberealizaci a do výhry vloží veškerou svou energii. Ovšem často tito lidé neumí přijmout jakýkoliv neúspěch. Jiným je jedno jak soutěž dopadne a často se soutěže zúčastní jen proto, že musí. Samozřejmě najdeme i takové soutěživé duše, pro které není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Pro mnoho lidí může soutěžení znamenat stresovou situaci a při soutěži se cítí nesví. Vzpomínám si na hodiny matematiky na základní škole, jak jsme soutěžili, kdo správně, ale také rychleji vypočítá z paměti zadaný příklad. Všichni stáli a kdo byl první a znal správný výsledek, mohl si sednout. Často jsem zůstávala stát mezi posledními, nebylo to ani tím, že bych nevěděla správný výsledek, ale nebyla jsem dostatečně rychlá. Nebylo mi příjemné stát, když ostatní se koukali. Cítila jsem se trochu trapně a byla jsem také nervózní. A co vy? Jaká je vaše zkušenost se soutěživostí? Myslím, že dnes už soutěžení ve škole není tak obvyklé. Dnes se ve výuce více používá spolupráce, která může mít různé podoby – práce ve dvojicích, ve skupinách nebo v projektové výuce. Prací ve skupinách se žáci mohou naučit komunikovat s ostatními, naslouchat druhým a společně zapojit síly a něco vytvořit. Pro mnoho dětí může být taková práce zábavnou a zajímavou. Myslím, že zkušenosti, které žáci získají při práci ve skupině, určitě využijí i v budoucnu. Navíc děti si rády hrají a taková práce ve skupině pro ně znamená zábavnou výuku a možná i hru. Samozřejmě práce ve skupině má i svá úskalí. Často se může stát, že za skupinu pracuje pouze jeden a zbylí členové skupiny se pod práci tzv. jen podepíší. Nebo dalším příkladem může být neshoda mezi dětmi a začínají hádky. Pro ošetření těchto chyb může být dobré rozdělit dětem role ve skupině a případně je přerozdělovat. Jeden žák může být mluvčí, jiný zapisovatel nebo vedoucí, který může rozsoudit rozepře. Ani pro učitele není kooperativní výuka jednoduchá. Učitel takovou práci musí promyslet, připravit pomůcky a stát se jejím hlavním koordinátorem. Dále učitel rozmýšlí, které typy úkolů jsou vhodné pro spolupráci dětí a jaké jsou zásady pro hodnocení kooperativní výuky. Je dobré, když učitel svým pozitivním přístupem motivuje žáky k práci. Nezbytné je, aby byla jasně určená pravidla spolupráce, panovala přátelská atmosféra a byla zde skupinová odpovědnost. Když jsou tyto podmínky splněny, učitel může jednotlivé skupiny obcházet, radit jim, pomáhat a vyjasňovat případné chyby. Ovšem také nesmí zapomínat na pochvalu, která je určitě hodně důležitá a dokáže povzbudit a motivovat k další nebo i lepší práci. Nikoho nechci přesvědčovat o tom, zda je lepší spolupráce nebo soutěžení. Jen chci, aby se každý zamyslel nad tím, co je pro něho lepší a v jakém prostředí se mu snadněji pracuje.