Projekt skončil v roce 2013

Úvahy /

ÚVAHA: Rytmus, zpěv a tanec

Prvním rokem letos studuji kombinovanu formu studia na Pedagogické fakultě UP. Kromě kvanta povinností a samostudia, které z dálkového studia vyplývají, jsem zjistila, že studium přináší díky projektu Pedagogika v praxi i příjemnou zážitkovou formu výuky prostřednictvím workshopů. Z časových důvodů si my, studenti komb.studia, nemůžeme dovolit zúčastňovat se workshopů či víkendových akcí, což je veliká škoda, protože o mnohé přicházíme. Ale když se to podaří, je to svátek. První workshop, který jsem navštívila – „Jak udržet kázeň ve třídě,“ mě tak nadchnul, že jsem se díky němu začala zajímat o další akce. A jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že v rámci tohoto projektu bude pořádána víkendová akce: Rytmus, zpěv a tanec? Zajásala jsem radostí a nebylo o čem přemýšlet. Ihned jsem se přihlásila. Věděla jsem totiž, že to bude stát za to! Lektory – manžele Dagmar a Vratislava Kratochvílovy už znám několik let, kdy jsem v rámci sportovních programů Akademik sport centra UP navštěvovala jejich kurzy břišních a kruhových tanců a také se zúčastnila několika jejich víkendových akcí pro ženy. Jsou to úžasní lidé, kteří svým umem vytvoří radostnou a tvořivou atmosféru, kterou pak šíří dál do okolí na všechny zúčastněné…
Nejinak tomu bylo i na Sluňákově. Bubnování, zpěv i tanec je skvělá metoda, jak zharmonizovat celou osobnost a odbourat nánosy stresů každodenního života. Tím, že Kratochvílovi hrají živě na několik hudebních nástrojů, ať už jsou to africké bubny, didžerida, nebo kytara, vytváří neopakovatelnou atmosféru. Aktéry jsme se stali i my.

Ne každý umíme zpívat či hrát na hudební nástroj, ale Kratochvílovi dokázali během pár melodií vtáhnout do děje všechny zúčastněné, odbourat zábrany a naučit všechny dívat se jedním, společným směrem… Nakonec jsme všichni vytvořili báječný koncert za pomocí různých chřestítek, trianglů, bubínků, činel i zvonků. Každý se projevil podle svého cítění.

Myslím si, že takováto muzikoterapie pro budoucí pedagogy by měla být součástí povinných předmětů, ne jenom takto vzácných příležitostí. Mnohokrát by se to vrátilo v dobrém prostřednictvím spokojených žáků a sounáležitostí v kolektivech tříd. Zvlášť v dnešní době, prosycené agresivitou, by to bylo obzvlášť užitečné.

Mé velké poděkování patří nejen lektorům, ale i organizátorům, kteří se aktivně zúčastnili a společně jsme vytvořili příjemnou atmosféru, která nám snad ještě dlouho vydržela… Byl to balzám na duši. Ne nadarmo se lektoři jmenují Kratochvílovi. Své poslání – „tvořit kratochvíle“, naplňují bezezbytku.

Moc děkuji!